Průvodci:
- Zjistila jsem o sobě, že to zvládnu, i když jsem se bála, ale zvládla jsem to a jsem ráda, že jsem do toho šla. Sára, 16 let
- Naučil jsem se díky výstavě mluvit před lidmi. Jirka, 15 let
- Těžké bylo první provádění. Honza, 16 let
- Zjistila jsem, že umím hodně nahlas a zřetelně mluvit a že nejsem zas tak nervózní člověk. Sára, 15 let
- Těžká byla poslední část výstavy, protože se tam mluvilo hodně o našich zkušenostech. Daria, 16 let
- Zjistil jsem, že mám docela dobrou paměť a dějepis mě začal bavit trochu víc. Kuba, 16 let
- Někdy bylo těžké mluvit, protože jsem cizinka a jsem tady krátkou dobu. Tak jsem se musela naučit úplně všechno. Natálie, 15 let
- Zjistila jsem, že se nebojím mluvit před publikem, ráda něco vyprávím. Khuslen, 16 let
- Uvědomila jsem si, že je dobré mít naději a doufat. Saša, 15 let
- To, co mi přišlo nejvíce zajímavé je to, že jsem si nemyslel, že v Nizozemsku ta válka probíhala tak krutě. Nevěděl jsem, že i tam byli Židé posíláni do koncentračních táborů.
- Dále jsem si myslel, že Anna Franková s rodinou byla v jejich úkrytu tak kolem 9 měsíců a ne 2 roky.
- Překvapilo mě, jak Anna popisovala svoje pocity, obavy a nepochopení, proč zrovna Židé jsou pro svoji víru zatýkáni a zavíráni do koncentračních táborů.
- Díky výstavě a 2 dnům workshopu jsem si uvědomil, jak dokáže jeden člověk ovlivnit další tisíce lidí a vyvolat v nich nenávist k jiné rase, náboženskému vyznání, barvě kůže. Adam Jelínek, prima
- Do projektu jsem se přihlásil s tím, že jsem si chtěl vyzkoušet průvodcovskou činnost a stát se tak vedoucím určité skupiny lidí. Přiblížil jsem si tak i například práci učitele. Zároveň jsem rozvinul svoje schopnosti spolupráce společně s druhou průvodkyní a moc se mi líbilo, jak jsme se dokázali doplňovat a navzájem si pomáhat. Díky projektu jsem si přiblížil nejen osud Anny Frankové, ale i osudy mnoha židů, kteří se narodili v nesprávné době. Na závěr bych rád poděkoval paní Novákové za to, že mě do projektu zapojila, protože to stálo za to. Matěj Bedrna, sexta
- Kromě toho, že mám teď perfektní znalosti ohledně života Anny Frankové, které mi rozšířily pochopení holokaustu, dala mi výstava i jiné věci. Samotné prezentování před tolika lidmi, které jsem nikdy před tím neviděla, byla vážně zajímavá zkušenost. Nešlo jen o to předat jim informace o Anně, ale i o to umět s těmi lidmi pracovat, snažit se, aby byli aktivní a vytvořit příjemnou atmosféru. Bylo i potřeba domluvit se s vyučujícími, nebo nějak zvládnout, když se učitel vložil do našeho výkladu, nebo když člověk nevěděl, jak odpovědět na dotaz. To všechno jsou cenné zkušenosti, které v budoucnu určitě ještě využiju. Soňa Hromádková, kvinta
Učitelé:
Výstava pro mě byla obrovským překvapením. Putovní výstavy s historickými tématy u nás čas od času míváme, během hodin dějepisu s nimi pracujeme se studenty. Moje naivní představa byla, že u Anny Frankové to bude probíhat stejně. Studenti dostanou pracovní list a budou si ho postupně vyplňovat.
Už při samotném workshopu jsem si ale uvědomila, že tahle výstava bude jiná. Navíc jsem si i všimla, že jste s účastníky projektu nemluvili jenom o Anně Frankové a o druhé světové válce. Moje podezření se pak potvrdilo i při vernisáži, kdy jsem si poprvé naplno uvědomila, co všechno jste dokázali studentům předat. Nebyly to jen znalosti o době a osobním příběhu Anny Frankové, ale vnímala jsem, jak silně si studenti díky všem aktivitám uvědomili, jak by se jich osobně omezení vztažená na židovskou komunitu dotkla.
Co ve mně ale rezonovalo asi nejvíc, byla čím dál tím větší samozřejmost a jistota, se kterou se vždy konkrétní dvojice postavila před partu svých vrstevníků (třeba i skupinu 30 kluků) a během deseti minut je dokázala z otrávených výrostků přeměnit v zaujaté posluchače, kteří ke konci vyprávění už ani nedutali, seděli na schodech a v závěru přednášejícím ještě upřímně zatleskali.
Ale příběh jde ještě mnohem dál. Minulý týden jsem s některými zapojenými studenty probírala téma diskriminace také ve čtenářské dílně, a to na případu Romů (využili jsme komiks o romských dějinách a také film Černý pasažér). Bylo poznat, kdo se z dané třídy projektu zúčastnil – prostě se jim jen jednotlivé osudy spojily dohromady.
A ještě jeden postřeh na závěr – výstava dala vyniknout I studentům, kteří jsou jinak považováni za velmi slabé, co se týče jejich výkonů ve škole. Ať už to byla Bára – dnes jsem viděla, že v kontaktu s Thomasem byla jako ryba ve vodě, ale zapojil se i Kuba, který je autista. A proto to mělo pro všechny obrovský význam. Mgr. Lenka Nováková, Gymnázium Žďár nad Sázavou
V letošním školním roce se naše škola zapojila do společného projektu se Schola Fidentiae, na období pěti týdnů jsme měli zapůjčeny panely putovní výstavy o Anne Frankové.
Výstavu jsme měli k dispozici od 4. června 2025, kdy byla přivezena do Týnce nad Labem, do 12. června 2025. Výstava nebyla instalována v prostorách školy, ale v nově zrekonstruovaných výstavních sálech Společenského domu (bývalá sokolovna), které nám k těmto účelům poskytlo bezplatně město. Dle mého ideální řešení z hlediska ochrany panelů, důstojnosti prostor a zázemí pro větší skupiny. Výstava tak mohla běžet bez ohledu na školní provoz (zvonění, přesuny tříd atd.).
Ve dnech 6. a 7. června proběhl workshop pro žáky, průvodce, kde se žáci seznámili s výstavou, tématem a zároveň si vyzkoušeli několik aktivit, které pak mohli využít jako aktivizační metody při svých vlastních prohlídkách. Na workshopu dostali průvodci dostatek podkladů i materiálů. Pomocné materiály (např. pracovní listy) a organizační záležitosti jsme si pak v průběhu výstavy sdíleli se žáky prostřednictvím skupiny na MS Teams.
Slavnostní vernisáž se konala 7. června 2025 od 16.00, za účasti starosty města, rodičů žáků a veřejnosti. Díky lektorkám ze Schola Fidentiae to byla skutečně dojímavá a povedená společenská událost, žáci si mohli poprvé vyzkoušet provázení. Společné čtení úryvků z Deníku Anne Frankové bylo nejen pro mne velmi emočně silným okamžikem. Občerstvení pro nás připravili žáci 8. ročníku během hodin pracovního vyučování.
Celkem se projektu účastnilo 16 žáků („peer guides“) z 8. a 9. ročníků naší školy. Do projektu se hlásili dobrovolně. Kromě hlavní školní koordinátorky výstavy, M. Smočkové, se jako dozor či pomoc při prohlídkách a vernisáži zapojilo ještě dalších sedm pedagogických pracovníků ZŠ Týnec na d Labem.
Bylo uspořádáno 24 prohlídek, většinu návštěvníků tvořili ostatní žáci naší školy (od 4. do 9. ročníku). Přijeli k nám i z jiných obcí: ZŠ Zásmuky (6. a 7. ročník), ZŠ Chvaletice (8. ročník), ZŠ Zdechovice (4. a 5. ročník) a ZŠ Krakovany (4. a 5. ročník). Pro veřejnost byla výstava přístupná především u příležitosti oslav 120 let školy (9. června dopoledne). Ve spolupráci s komunitní pracovnicí, paní Motlovou, byla také uspořádána speciální prohlídka pro obyvatele týneckého domu seniorů (účastnilo se 12 seniorek). Odhad celkového počtu návštěvníků výstavy je 420 osob. Každý průvodce se zapojil v průměru 3x až 4x, žáci provázeli ve skupinkách po dvou či třech.
Provázející děti se rozhodně posunuly nejen ve svých dějepisných znalostech, ale především zapracovaly na svých prezentačních dovednostech, potrénovaly se v mnoha klíčových kompetencích (k učení, řešení problémů, komunikačních a dalších). Navíc řadu z nich ovlivnilo silné téma výstavy, podle jejich zpětné vazby jsou teď více citlivější na předsudky, více empatičtí.
Pozitivní zpětnou vazbu mám i od učitelů, kteří doprovázeli jednotlivé třídy na výstavě, žáci pátých tříd pak po výstavě ještě tvořili portréty Anne Frankové pro školní výstavku. Další velké pozitivum využití putovní výstavy vidím v tom, že pomáhá otevřít základní školu místní komunitě a propojit školu s městem a jeho okolím. O výstavě byla veřejnost informována prostřednictvím webových stránek školy, plakátů na obecních nástěnkách a v knihovně. Byl uveřejněn článek s fotografiemi v Týneckém zpravodaji a sami žáci o výstavě napsali ve svém školním časopise.
Výuka moderních dějin má na naší základní škole důležité místo, dlouhodobě se ji snažíme žákům podávat interaktivní a aktivizující formou. Jezdíme na exkurze a účastníme se různých projektů (Příběhy našich sousedů a pod). Letošní rok (120 let školy, výročí konce druhé světové války) volal po výjimečném projektu. A tím výstava o Anne Frank bezesporu byla.
Velice děkuji Schola Fidentiae za možnost si výstavu zapůjčit, za praktickou podporu, za perfektní komunikaci a spolupráci.
PhDr. Monika Smočková, vyučující D, VO na ZŠ Týnec nad Labem